Popis měření

Před zkouškou výkonu na válcové zkušebně je nutno zkontrolovat, zda jsou na hnacích kolech použity předepsané pneumatiky a zkontrolovat upevnění vyvažovacích závaží. Tlak v pneumatikách má být na horní mezi stanovené výrobcem vozidla. Po usazené vozidla na válcích je nutno provést zajištění vozidla. Vozidlo se zafixuje pomocí konstrukce k podlaze zkušebny. Ta je vybavena pryžovými dorazy, které doléhají na nárazník a umožňují vozidlu maření nadměrných dynamických sil. Před spuštěním motoru se musí na výfuk nasadit odsávací zařízení.

Vlastní zkouška se kvůli reprodukovatelnosti výsledků musí provádět na určitý rychlostní stupeň. U vozidel se samočinnou převodovkou se doporučuje provádět zkoušku na nejvyšší rychlostní stupeň, a to rychlostí, při níž nedojde k prokluzu hnacích kol o ohledem na provozní pole dynamometru. Velký výkon nelze měřit při malých rychlostech jízdy, protože v tomto případě není styčná plocha mezi pláštěm a válci jej schopna přenést a dojde k prokluzu hnaných kol na zkušebních válcích. Následuje kalibrace zkušebny, měření pasivních ztrát a měření výkonu.

Měření výkonu bylo prováděno dvěma způsoby, staticky i dynamicky.

Statický výkon – měření je prováděno při konstantních otáčkách motoru, který je zatížen dynamometrem – brzdou. Odečítají se otáčky dynamometru a jim odpovídající hodnota točivého momentu, který je snímán snímačem síly. Z těchto hodnot se následně zjišťuje výkon motoru.

Dynamický výkon – motor je krátkodobě zatížen odporem setrvačných hmot během jejich roztáčení. Výkon je v tomto případě stanoven výpočtem: výkon jest součinem točivého momentu a úhlové rychlosti, přičemž točivý moment je součinem momentu setrvačnosti a úhlového zrychlení. Při měření výkonu bývá obvykle zapojen analyzátor výfukových plynů, který zaznamenává údaje CO, CO2, HC, O2, NOx. Výkon motoru je násoben korekčním faktorem dle normy ISO DIN 1585 i ČSN 302008.